Prvním kritériem při výběru poklopu by mělo být místo jeho použití. Podle toho se totiž určuje, jaké bude jeho zatížení. Je tedy logické, že místo na frekventované silnici bude mít jiné požadavky nežli klidná zahrada, kde maximálně přejde přes tento kryt sem tam nějaký člověk. Proto se podle místa určení rozdělují na šest tříd. Od ploch, které jsou využívané jen chodci nebo cyklisty, až po ty, kde je zatížení extrémní. K těm patří kupříkladu letištní plochy.
Velká odolnost vůči mnoha vlivům
Dříve se poklopy vyráběly převážně z litiny. Jenže ty lákaly různé nenechavce, kteří si jejich kradením přivydělávali na živobytí. A nehleděli na to, že jejich jednání může způsobit dopravní nehodu nebo jinou fatální situaci. Proto se výrobci soustředili na vývoj nějakého vhodnějšího materiálu, který by vynikal stejnými vlastnostmi, ale nebyl by pro zloděje atraktivním.
- Zejména silniční kryty se začaly vyrábět z kompozitní směsi.
Kompozitní materiál je v podstatě směs nejrůznějších druhů vhodných materiálů. Není jednoduché přesně určit, z jakých druhů se skládají, protože každý výrobce používá jinou technologii a tudíž i jiné složení. Tím se také liší vlastnosti jednotlivých finálních výrobků.
-
Co je ale většinou všem těmto produktům společné?
- Jsou to jejich vesměs pozitivní vlastnosti.
Jelikož nejsou vyrobeny z žádných kovů, nepodléhají korozi. Jsou také velmi odolné vůči některým vlivům okolního prostředí. Neškodí jim například zimní solení chodníků a silnic. Dalo by se říci, že je jejich využití daleko širší, nežli tomu bylo v případě litinových krytů. Dokáží snášet i opravdu velké teplotní rozdíly. Jsou odolné jak v padesátistupňovém mrazu, tak i v teplotě, která dosáhne dvě stě osmdesáti stupňů. Další jejich předností je i nízká hmotnost, která je oceňována především při manipulaci s nimi.